Slovo víra a odpovídající sloveso věřit se používá ve dvou příbuzných
a ne vždy přesně oddělitelných významech:
-
Epistemologický význam: přesvědčení, že něco je skutečné či pravdivé, například ve větě „Věřím, že se ta peněženka ještě najde.“
Toto přesvědčení může být jak pravdivé, tak mylné. Z toho hlediska bylo poznání některými filozofy definováno jako „odůvodněná pravdivá
víra“.[1]
Gramaticky tento význam obvykle odpovídá vazbám „věřit, že …,“ „věřit čemu“, v angličtině
se vyjadřuje slovem
belief. V běžném úzu se české slovo víra v tomto významu obvykle
používá tehdy, není-li mluvčí úplně přesvědčen o realitě či pravdivosti předmětu
víry, jinak by se mluvilo spíše o vědění a jistotě.
- Psychologický
a náboženský
význam: celková důvěra v nějakou osobu, instituci nebo nauku. Můžeme také mluvit
o důvěře např. v poznatky nebo vzpomínky, v to, že nás neklamou smysly, víra v sebe,
nebo víra ve vlastní úsudek. Například „tomuto kandidátu věřím, a proto ho budu volit“
nebo „věřím v jednoho Boha“. Gramaticky tento význam obvykle odpovídá vazbám
„věřit v co,“ „věřit komu“, v angličtině se vyjadřuje slovy faith a trust. V tomto významu
se slovo víra obvykle používá k vyjádření vysokého stupně důvěry.
Přesto lidé často věří klamným vzpomínkám[2] či faktům,
které někteří nedokáží odlišit od reality.[3]
Kromě toho se podstatné jméno víra přeneseně používá i ve významu náboženství nebo konfese („přestoupit na jinou
víru“), ve starší češtině mohlo znamenat i věrnost nebo
úvěr.[4]